Moje cesta k laskavosti

Vedla přes bolest a utrpení. 
Přes pocit, že si v životě víc nezasloužím, a že musím neustále o něco, za něco nebo pro něco bojovat.
A že to hlavně musím všechno vydržet, protože 

„Co tě nezabije, to tě posílí!“

Život se se mnou příliš nemazlil.
Tatínek byl alkoholik a maminka časem z něj psychicky nemocná.
Rozvedli se v období mojí puberty, což vedlo ke zdravotním problémům, které skončily dvěma břišními operacemi.
Propadala jsem z matematiky a opakovaně jsem se stávala obětí šikany.
Moje první manželství skončilo rozvodem. 
Zůstala jsem se stovkou v kapse a neměla kde spát.
Moji maminku zavraždil její tehdejší přítel střelbou do hlavy a bylo to v televizi.
Můj tatínek zemřel na následky úrazu a alkoholem vyčerpaného organismu v 7. měsíci mého prvního těhotenství.
Zažila jsem syndrom vyhoření a velmi těžký osobní pád na dno.

Po více než roce terapií, mnoha kurzech a seminářích osobního rozvoje, kde jsem hledala sama sebe a odpovědi na svoje otázky, mi přišel do života můj další muž. 
Vzali jsme se a máme spolu 6 letého syna Erika Rafaela.
Po 7 letech vztahu přišla těžká partnerská krize a zkouška, kterou jsme jako pár bohužel neustáli.
Znovu jsem otěhotněla, ale místo radosti z toho, že pod srdcem nosím nový život, jsem se propadla do hluboké temnoty.
V mém životě se tehdy objevil jiný muž a v životě mého manžela jiná žena.
V 6. měsíci těhotenství jsem porodila holčičku těsně pod hranicí udržitelnosti života.

Ty minuty nekonečného a všeobjímajícího ticha, kdy jsem držela svoji mrtvou dcerku v náruči, mi změnily život. 
Přišla, aby mě svým odchodem přivedla k poznání, že život je krásný, a i přesto, že je někdy tvrdý, já sama na sebe být tvrdá nemusím a že mohu k sobě být

LASKAVÁ.

A tak s láskou k sobě a v úctě k životu mojí dcery, jehož smyslem bylo dovést mě na toto místo, nyní doprovázím další ženy na jejich cestě k láskyplnému, laskavému ženství, radostnému životu a znovunalezení zdrojů svojí vnitřní síly a moudrosti.

Děkuji ti, Alžbětko.